Jaroslava Hrubá Vídeos
cantante de ópera checoslovaca
- Checoslovaquia
- cantante de ópera
Última actualización
2024-06-03
Actualizar
Ludwig Güttler René Jacobs Reinhart Ginzel Olaf Bär Jan Dismas Zelenka 2015
Provided to YouTube by Kontor New Media Missa Dei patris in C Major, ZWV 19: Quoniam tu solus sanctus · Ludwig Güttler, Virtuosi Saxoniae, Thüringer Akademischer Singkreis, Venceslava Hruba-Freiberger, René Jacobs, Reinhart Ginzel & Olaf Bär Musik in der Frauenkirche ℗ Edel Records GmbH Released on: 2015-10-23 Artist: Ludwig Güttler Artist: Virtuosi Saxoniae Artist: Thüringer Akademischer Singkreis Soloist: Venceslava Hruba-Freiberger Soloist: René Jacobs Soloist: Reinhart Ginzel Soloist: Olaf Bär Composer: Jan Dismas Zelenka Lyricist: Traditional Music Publisher: cc Auto-generated by YouTube.
John Dickie Dickie Kohler Ralf Popken Max Pommer Weber Raphael Alpermann Arno Raunig Wolfgang Amadeus Mozart 2009
Provided to YouTube by Kontor New Media Apollo et Hyacinthus , K. 38: Act III: Duet: Natus cadit, atque Deus · John Dickie, Venceslava Hruba-Freiburger, Axel Kohler, Ralf Popken, Leipzig Radio Symphony Orchestra, Max Pommer, Wolfgang Weber, Raphael Alpermann, Arno Raunig MOZART, W.A.: Apollo et Hyacinthus / Bastien und Bastienne (Opera) (Pommer) ℗ Deutsche Schallplatten Berlin Released on: 2009-01-23 Conductor: Max Pommer Orchestra: Leipzig Radio Symphony Orchestra Composer: Wolfgang Amadeus Mozart Music Publisher: Copyright Control Auto-generated by YouTube.
Pak Ji Josef Kohout Kohout Hrubá Dušek 1954 1959 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1989 1990 1991 2000
Vraťme se v našem doznívajícím seriálu zase na Kraví horu, kde stojí od roku 1954 hvězdárna, od roku 1959 hvězdárna s planetáriem a od roku 1991 hvězdárna s malým a velkým planetáriem. O stavbě budovy tzv. velkého planetária se hovořilo již od roku 1959, avšak dlouhou chyběly peníze nebo stavitel, mnohdy obojí. Vznikla řada projektů, dokonce polystyrénových modelů, psaly se žádosti, petice a studie. Některé byly velmi ambiciózní, jiné skromnější. Na makety a vizualizace jsme totiž v Brně prvotřídní machři! Když ale 12. ledna 1982 prošel dveřmi miliontý návštěvník – Václav Valášek, žák sedmé třídy Základní devítileté školy Merhautova Brno, bylo všem zřejmé, že situace je už skutečně neúnosná a musí se nějak řešit. Planetárium typu Spacemaster měla dodat společnost Carl Zeiss Jena za cenu 336 561 sovětských rublů, ostatně s ohledem na tehdejší politickou situaci žádný jiný dodavatel ani v úvahu nepřicházel. Události pak dostaly nečekaně rychlý spád – firma Carl Zeiss Jena se totiž rozhodla do Brna dodat přístroj s výrobním číslem 377 původně určený pro Mexiko City, kde ji zkrachovalo obchodní jednání. Ve středu 16. listopadu 1983 tak na brněnské hlavní nádraží dorazil vagón s deseti bednami, který musel být okamžitě vyložen. Nepříjemnou situaci zachránil nákladní automobil operativně zapůjčený brněnskou zoologickou zahradou. Příběh samotné budovy odstartoval na jaře 1984 slavnostním poklepáním na základní kámen z leštěné šedomodré žuly... po kterém se všechno zastavilo. První terénní úpravy pro stavbu velkého planetária proběhly v prosinci 1984 a poslední práce v interiéru za následujících sedm let! Vše totiž komplikovala naprostá neochota, dokonce lze říci neschopnost stavební firmy. Jeden příklad za všechny: Když se v roce 1985 projednával příchod dělníků na stavbu, nebyl pro ně zajištěn jakýkoli přístřešek. Nezbývalo tedy nic jiného než nabídnout vlastní budovu (ale pak ji zavřít pro veřejnost) anebo pro zedníky sehnat jinou provizorní boudu. Nakonec se podařilo „splašit“ mobilní stavební buňku. Sice neměla podvozek, ale za to měla prohnilou podlahu i střechu. Hvězdárenští pracovníci maringotku dopravili na Kraví horu, vyspravili strop, izolovali stěny, položili novou podlahu, instalovali vytápění, osvětlení a vodovodní přípojku. To všechno za pouhé čtyři dny! Zástupce generálního dodavatele Průmyslové stavby Brno však poté jednoduše konstatoval, že pro nedostatek dělníků stejně stavět nezačne. Trápení se stavební firmou nemělo konce... V roce 1986 bylo možné na stavbě potkat pouze dva dělníky, mistra a stavbyvedoucího. Když počátkem roku 1987 ředitel Josef Kohout vyvinul mimořádný tlak na všechny zainteresované strany, přišlo dalších 15 zedníků. Chyběly ovšem cihly, až se počátkem září 1987 podařilo sehnat čtyři tisíce cihel (po urgenci na generálním ředitelství cihlářského průmyslu), které však stačily na pouhé tři dny práce! Dodávky stavebního materiálu byly obnoveny v říjnu 1987, pak se ale hledali řemeslníci. Buď totiž přišli s několikaměsíčním zpožděním anebo vůbec, dávali totiž přednost politicky sledovanějším projektům. Hrubá stavba, vč. vnější kopule o průměru 21 metrů od společnosti Drevina Turany, byla dokončena až na sklonku roku 1989. Teprve pak se instalovala projekční plocha ve tvaru polokoule, na níž se promítaly hvězdy sledované diváky. Měla průměr 17,5 metru, hmotnost 10 tun a vytvořilo ji 742 plechových dílů přichycených 17 tisíci vruty. Navíc byly plechy z akustických důvodů perforovány přibližně 60 miliony miniaturních otvorů. Ani tím ale trápení neskončilo. Bylo potřeba oživit dlouhodobě skladované audiovizuální technologie projektoru Spacemaster a také dokončit všechny interiéry. Například křesla společnost OPP Humenné přivezla namísto v únoru až v listopadu 1990(!), řadu úprav vnitřních prostor pak raději udělali sami pracovníci. Nakonec ale projekt dospěl do cíle. Velké planetárium bylo – za účasti ministra kultury Milana Uhdeho, primátora města Brna Václava Mencla a mnoha dalších hostů – otevřeno 4. října 1991. Základní kámen velkého planetária, na který se poklepávalo v roce 1984, se nakonec proměnil v krychlové sluneční hodiny s několika číselníky. Koncepci navrhl Zdeněk Mikulášek, čáry a nápisy byly zhotoveny v kamenické firmě, kde se takřka výhradně vyráběly pomníky pro Ústřední hřbitov. Stopou z minulosti je nápis na zadní straně hodin – Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně – a špatně udané zeměpisné souřadnice. Někdy v polovině padesátých let 20. století totiž zřejmě vznikla chyba, která naši budovu umístila o tři sta metrů dál jihovýchodním směrem. Nesrovnalost byla odhalena až v roce 2000, kdy byl zpřesněn navigační systém GPS. Účet za stavbu budovy zněl na 10 361 297 korun a 92 haléřů (ano, s takovou přesností je vyčíslena), za planetárium Spacemaster a projekční plochu 4 501 594 korun. V dnešních cenách bychom zaplatili 65, resp. 30 milionů. / Zdroj: Jiří Dušek a vzpomínky pamětníků
Fryderyk Chopin Tomáš Emil Viklický Hrubá Vítězslava Kaprálová Jiří Pauer Pauer Očenášek Janečková Bohuslav Martinů 2021
Online přehlídka žáků ZUŠ obor klavír - okres Olomouc ZUŠ Iši Krejčího Olomouc, Litovel, Šternberk, Uničov, "Žerotín" Olomouc 1. Fryderyk Chopin: Polonéza As dur op. posth. Natálie Grčková - ZUŠ „Žerotín“ Olomouc - MgA. Jana Šumníková 2. Martha Mier: Jazz Finale Tomáš Homola - ZUŠ „Žerotín“ Olomouc - PhDr. Hana Švajdová 3. Emil Viklický: Jedna pro sestru Charlotta Hrubá - ZUŠ „Žerotín“ Olomouc - Miriam Sychrow 4. Vítězslava Kaprálová: Valse triste Jan Chrástecký - ZUŠ Iši Krejčího Olomouc - Ivana Žílová, dipl. um. 5. Hana Švajdová: Želva Charlie Karolína Karásková - ZUŠ „Žerotín“ Olomouc - PhDr. Hana Švajdová 6. Fryderyk Chopin: Nocturno c moll op. posth. Sofie Kaucká - ZUŠ „Žerotín“ Olomouc - MgA. Jana Šumníková 7. Jiří Pauer: Pochod Matyáš Očenášek - ZUŠ Litovel - Mgr. Eva Kohlová 8. Eduard Douša: Boom finále Jiří Štrajt - ZUŠ „Žerotín“ Olomouc - Mgr. Pavlína Bonková, DiS. 9. Dennis Alexander: Tarantella Fantastico Lidia Leontýna Utíkalová - ZUŠ „Žerotín“ Olomouc - Miriam Sychrow 10. Melody Bober: Charming Cha-Cha Anna Vozková - ZUŠ Litovel - Věra Frýdlová 11. Mona Rejino: Nocturno Kateřina Vychodilová - ZUŠ Litovel - Jiřina Janečková 12. Bohuslav Martinů: Harlekýn Kaya Zindler - ZUŠ „Žerotín“ Olomouc - MgA. Jana Šumníková
o
- cronología: Cantantes líricos (Europa).
- Índices (por orden alfabético): H...