Eric Åby Vidéos
Dernière mise à jour
2024-05-15
Actualiser
Nikola Šuhaj lhář, podvodník a zloděj. Příběh lásky, směšnosti a touhy. Nový hudební film režiséra Vladimíra Morávka. Aby se zbavila pocitu vykořeněnosti, rozhodne se skupina brněnských intelektuálů, z nichž Jan Vydražil (Jan Zadražil) se má hned druhý den po návratu ženit, natočit film o tom, jak se soubor jednoho významného českého divadla chystá na Koločavě odehrát Baladu pro banditu. Je to přece ta úspěšná lovestory, která sužovanou Ukrajinu s námi spojuje. Představení má být zlatým hřebem velkolepé kulturní akce, kterou naplánovala nadšená intendantka divadla, když vloni o prázdninách s přáteli podnikala výlet Zakarpatím a opila se s tamějším obrozeneckým básníkem Medjankou. Všechno až dosud běželo jak má, na velkoryse pojatý projekt se podařilo sehnat grantové peníze a podílí se na něm Evropská unie (finance), Česká republika (humor), Slovensko (šarm) i Ukrajina (kompars). Pak je den D tady, hodina H se blíží a najednou přichází rána za ranou. Film začíná. Celý komponovaný večer měl být korunován vystoupením místní amatérské formace (v podání slovenského ZVA 12-28 Bandu), jenomže detailně připravený scénář ředitele skanzenu (Martin Huba), kde se to má všechno stát a kam se už pozvolna v nedělních šatech schází celá Koločava, dostává velmi brzo fatální trhliny. Herce ze Západu cestou zdrží nepředvídané okolnosti na hranicích i jinde a s ubíhajícím dnem se tak nad akcí shlukují mračna, indisponovaný režisér Hladimír (Attila Mokos) se nakonec rozhodne představení nouzově odehrát se samotnými Koločavany. A protagonisté napínají veškeré síly, aby zachránili, co se dá, minimálně ten grant z EU. A jsou u toho směšní, dojemní a obdivuhodní. Vše se mění ve strhující sled situací, v nichž se odhalují charaktery, pohnutky i nitra a drama, které se mělo odehrát na jevišti, přesouvá se do reálného světa. Realita neočekávaně promíchaná s průběžně se filmem prolínajícím divadelním příběhem Nikoly Šuhaje náhle vytváří prostor, odkud jeho skutky nahlížíme jako aktuální příběh, který se děje přímo vedle nás. Film je kaleidoskopickým vyprávěním, nad nímž se klenou zlidovělé Štědroňovy a Uhdeho písně, vedle centrálního příběhu kuriózně naplněné lásky se v něm splétá pavučina paralelních vyprávění, jež se často opírá o zcela pravdivé výkony ukrajinských neherců i alternativní snímání reality. Klíčovou postavou filmu přitom je mladá ukrajinská dívka (Tereza Marečková). Tvrdí se o ní, že souvisí s Derbakem, co tenkrát Nikolu zabil. Je to snad jeho praprapravnučka. Účast na projektu, který snímá všudypřítomná kamera režiséra nezávislých dokumentárních filmů Holaho (Mark K. Hochman), je pro ni osudová. Kontrast její neobratnosti s obrovskou bohatostí její schopnosti odevzdat se je jedním dechem směšný i odzbrojující. Ona ale ani jednou nezaváhá. Tak mnoho chce souviset s Evropou. Pak přichází zcela unikátní průtrž a někdo umře. Utopí se ve splavu. Neměl tam lozit, je tam zákaz koupání. Ivan Olbracht napsal románovou baladu Nikola Šuhaj loupežník, Milan Uhde a Miloš Štědroň muzikál Balada pro banditu, který nabídl zcela nové vidění „zbojnické“ problematiky, Vladimír Morávek báseň o lásce, směšnosti a smrti, v níž látku rozšiřuje o pátrání po rozměrech svobody a reflexi pojednávající existenci hranic v širších spojeních. Větrné mlýny, s.r.o. MPhilms, s.r.o. Česká televize
Zamów standardową wersję albumu ️ (http•••) Trasa koncertowa DDZPPM TOUR ️ (http•••) Słuchaj DDZPPM w serwisach streamingowych ️ (http•••) Każdy z tych 11 numerów to cząstka mnie, moje emocje, przeżycia, postrzeganie świata, moje upadki i wzloty. Mógłbym tu pisać długo, ale tak naprawdę musicie przesłuchać ten album od deski do deski, aby chociaż spróbować mnie zrozumieć. Na DDZPPM celowo nie ma żadnych gości. Dom dla Zmyślonych Przyjaciół Pana Mateusza to nie hity na Tik-Toka tylko moje życie. Dziękuje, jeśli jesteś w tym ze mną! Szpaku FB (http•••) Szpaku IG (http•••) Grupa FB GUGU MOVEMENT (http•••) GUGUSHOP (http•••) Tekst/Rap SZPAKU Muzyka Worek & moody scrag Mix/Mastering GRRRACZ Nagranie Akustika Studio Animacja Zdvnczuk x Sebastian Klawikowski Label GUGU GUGU IG (http•••) GUGU FB (http•••) Worek IG (http•••) moody scrag IG (http•••) GRRRACZ IG (http•••) Sebastian Klawikowski IG (http•••) Zdvnczuk IG (http•••) Akustika Studio FB (http•••) Booking 792 397 946 Fauda #SZPAKU #DDZPPM #KROKODYLDUNDEE
Henri Tomasi Halphen Gaubert Vincent Indy Indy Georges Caussade Paul Vidal Marcel Mule Jean Pierre Rampal Chvála Opéra Comique 1901 1913 1916 1921 1925 1927 1929 1930 1931 1935 1936 1939 1940 1944 1946 1948 1949 1956 1966 1971 1996
Henri Tomasi: Ballade - Anna Šteklová saxofon: Anna Šteklová dirigent: Petr Vronský Severočeská filharmonie Teplice obraz a zvuk: Jaroslav Hudec Henri Tomasi se narodil v dělnické čtvrti Marseille ve Francii 17. srpna 1901. Jeho otec Xavier Tomasi a matka Josephine Vincensi byli původem z La Casinca na Korsice . Když mu bylo pět, rodina se přestěhovala do Mazargues ve Francii, kde Xavier Tomasi pracoval jako poštovní pracovník. Tam svého syna zapsal do hudební teorie a klavíru. V sedmi letech vstoupil Tomasi na Conservatoire de Musique de Marseille. Pod nátlakem svého otce hrál pro rodiny z vyšší třídy, kde se cítil „ponížený být na výstavě jako cvičené zvíře“. V roce 1913 se rodina přestěhovala zpět do Marseille. Tomasi snil o tom, že se stane námořníkem , a vynechal mnoho svých hudebních kurzů. Přes léto pobýval u babičky na Korsice a učil se tradiční korsické písně. V roce 1916 získal první cenu v harmonii spolu se svým přítelem Zino Francescattim , slavným houslistou . První světová válka oddálila jeho nástup na pařížskou konzervatoř , a tak hrál na klavír v Marseille, aby si vydělal peníze. Vystupoval na různých místech, jako jsou luxusní hotely , restaurace , nevěstince a kina. Jeho talent pro kompozici se vyvinul během této doby, protože vynikal v improvizaci na klávesy. Rané filmy Charlieho Chaplina ho také zaujaly a ovlivnily jeho díla. V roce 1921 zahájil studium na Conservatoire de Paris se stipendiem magistrátu Marseille a stipendiem od právníka Maitre Levy Oulmana. Stále vystupoval po kavárnách a v kinech, aby si vydělal peníze. Jeho přítel Maurice Franck popsal Tomasiho jako dříče: "Týdně se objevoval s fugou, byl neunavitelný - zarytý workoholik." V roce 1925 jeho první kus, dechový kvintet s názvem 'Variations sur un Theme Corse', vyhrál Prix Halphen . Mezi jeho učitele na pařížské konzervatoři patřili Gaubert , Vincent d'Indy , Georges Caussade a Paul Vidal . V roce 1927 vyhrál druhýGrand Prix de Rome za jeho kantátu „Coriolan“ a první cena za orchestrální dirigování, které byly obě uděleny jednomyslně. Téhož roku potkal svou budoucí manželku Odette Campovou v Opéra-Comique . Vzali se v roce 1929. Tomasi začal svou kariéru jako dirigent pro Concerts du Journal . V letech 1930 až 1935 Tomasi působil jako hudební ředitel Koloniálního rozhlasového orchestru ve Francouzské Indočíně , který založil Julien Maigret během Koloniální výstavy v Paříži v roce 1931 . Tomasi se stal jedním z prvních rozhlasových dirigentů a průkopníkem „radiofonní“ hudby. Během třicátých let byl spolu s Prokofjevem , Milhaudem , Honeggerem a Poulencem jedním ze zakladatelů skupiny soudobé hudby v Paříži s názvem Triton . Skládání a dirigování věnoval stejný čas. Byl jedním z dirigentů pro studiová vysílání Orchestre Radio Symphonique de la Radiodiffusion Francaise. Svou nejpamátnější nahrávku natočil v roce 1936 s mimořádnou francouzskou mezzosopranistkou Alice Raveau v Gluckově Orfeovi , oceněném Grand Prix du Disque . V roce 1939 byl Tomasi odveden do francouzské armády a byl jmenován dirigentem pochodové kapely v pevnosti Villefranche sur Mer . V roce 1940 byl propuštěn a převzal taktovku v Orchestre national de la Radiodiffusion française. Jako skladatele je důležitá jeho orchestrální hudba, ale především ho přitahovalo divadlo. V oblasti instrumentální hudby preferoval komponování pro dechové nástroje. Složil koncerty pro flétnu , hoboj , klarinet , saxofon , fagot , trubku , lesní roh a pozoun . Složil také koncerty pro housle a violu . V roce 1944 se mu narodil syn Claude a Tomasi začal skládat Requiemvěnované „mučedníkům hnutí odporu a všem, kteří zemřeli za Francii“. Tomasi byl rozčarován událostmi druhé světové války a následně odmítl veškerou víru v Boha. Jeho Requiem bylo odloženo a znovu objeveno a nahráno až v roce 1996. V roce 1946 se Tomasi ujal postu dirigenta Opery de Monte Carlo . V roce 1948 napsal svou nejoblíbenější skladbu, Koncert pro trubku . V roce 1949 koncert pro saxofon provedl Marcel Mule . V roce 1956 složil Koncert pro klarinet a Koncert pro pozoun. Tentýž rok přinesl dlouho očekávanou světovou premiéru jeho opery Don Juan de Mañara na text básníka OV de L. Miloše. Tato opera „L'Atlantide“ a komická opera „Le Testament di Pere Gaucher“ společně prokázaly jeho pověst operního skladatele. V květnu 1956 v Bordeaux měla premiéru jeho opera Sampiero Corso. V roce 1966 zahrál Jean-Pierre Rampal svůj Koncert pro flétnu s Orchestre des Concerts Classiques v Marseille . Jeho poslední kus pro divadlo, „In Chvála šílenství (nukleární éra)“, je kříženec opery a baletu a obsahuje odkazy na nacismus a napalm . Během svého posledního skladatelského období byl motivován politickými událostmi a napsal skladby jako Třetí světová symfonie a Chant pour le Vietnam. 13. ledna 1971 pokojně zemřel ve svém bytě na Montmartru v Paříži. zdroj článku: (http•••) (http•••) (http•••) (http•••)
ou
- chronologie: Artistes lyriques (Europe).
- Index (par ordre alphabétique): �...